Poranění smyslových orgánů
Množství informací, které nám naše smysly neustále poskytují, je obrovské. Také komplexnost smysly poskytovaných informací je značná, vždyť na mnoha našich vjemech se může podílet i několik smyslů dohromady. Navzdory tomu všemu ale nikdy není možné zachytit veškeré nabízející se informace. Vnímání je vždy výběrovým procesem – záleží na tom, na co se zaměříme a jak moc se soustředíme.
Za životně nejdůležitější smysly jsou považovány zrak a sluch. Poškození či dokonce ztráta kteréhokoli z nich citelně změní kvalitu našeho života. Díky zraku vnímáme až tři čtvrtiny podnětů z našeho okolí. Zrakem vnímáme světlo, umožňuje nám rozeznávat tvary, velikost, prostorové uspořádání, vzdálenost a také jakýkoli pohyb a s ním spojená možná rizika.
Oko je zodpovědné za příjem informace, kterou nese světlo. Světelné paprsky dopadají do oka a jsou směřovány na oční pozadí, tzv. sítnici. Zde jsou krom jiného speciální buňky, které mají schopnost reagovat na světlo. Tyčinky umožňují vnímání kontrastů i za slabého osvětlení, čípky nám umožnují vidět barevně, ale jen při dostatku světla. Informace pak přes nervové spojení pronikají dále do mozku až do mozkové kůry týlního laloku. V tomto „vizuálním centru“ mozek informace zachycované okem zpracovává. Další části mozku pak obraz interpretují a jsou zodpovědné za následné reakce, fyzické i mentální. To vše probíhá v bdělém stavu neustále a během zlomku vteřiny.
Svým očím máme sklony stoprocentně věřit. Jenže to, co vidíme, je informace zpracovaná mozkem. Mozek ale zpracovává informace i na základě předchozích zkušeností či očekávání, což může vést k jejich zkreslení. Také určuje, kam se podíváme – na křižovatce bez značení primárně doprava, odkud může přijet vozidlo, kterému musíme dát přednost. Zvláště v případech, kdy se plně nesoustředíme a jedeme takzvaně „na automat“ se ale může snadno stát, že přehlédneme něco důležitého, protože mozek konkrétní informaci přicházející z oka potlačí.
Oko je bohužel poměrně citlivý a snadno zranitelný orgán. I při menším úrazu oka může dojít k závažnému poranění – například k odchlípení sítnice.
Při odchlípení sítnice dochází k oddělení senzorických buněk od spodní vrstvy. Ta je velmi důležitá, protože zajišťuje přísun kyslíku pro buňky sítnice. Při narušení funkčních spojení tyto buňky trpí nedostatkem kyslíku, a pokud neprokrvení trvá delší dobu, umírají. Odchlípení sítnice se řeší výhradně chirurgicky. Výsledek přitom závisí především na včasné diagnostice a léčbě.