Vážná polytraumata
Kinetická energie, kterou plně naložený vůz nabíral desítky vteřin, se nyní uvolní během zlomku vteřiny. Zdeformuje vozidlo a lidé v něm jsou ve stejnou chvíli vymrštěni dopředu. Naráží na pevné části interiéru – volant, airbag, přední sedadla, přední sklo. Mohou je také zasáhnout neupevněné předměty, na které působí stejné síly. I lahev na vodu váží při nárazu ve vysoké rychlosti desítky kilogramů.
Některá zranění způsobená srážkou jsou vidět na první pohled – modřiny, oděrky, řezné rány, otevřené zlomeniny. Stejné fyzikální síly ale působí i na vnitřní orgány, jejichž poranění mohou zůstat oku skryta.
Při prudkém zpomalení při nárazu se tělo zastaví, o interiér vozu či zásluhou bezpečnostního pásu a airbagu. U vnitřních orgánů ale vlivem setrvačnosti může dojít k roztržení orgánu anebo k natržení či utržení závěsného aparátu. Závěsný aparát většinou obsahuje cévy, které orgán vyživují, a důsledkem takového zranění je prudké krvácení. Krvácení z vnitřních cév nelze zevně nijak ovlivnit a bývá často smrtelné. Jedinou nadějí na zástavu vnitřního krvácení je rychlý chirurgický nebo radiointervenční zákrok.
Nejohroženějšími částmi těla jsou hlava, krk, hrudník a břicho. Jsou zde uloženy orgány odpovědné za základní životní funkce – mozek, plíce, srdce a velké cévy. Míra jejich poranění je kritická pro přežití. Poranění mozkového kmene, přetlakový pneumotorax, natržení aorty nebo poranění stěny srdce vedou velmi záhy ke smrti.
Zatížením v jiné než podélné ose dochází ke zlomeninám i jinak velmi pevných stehenních kostí a pánve. Jejich zlomeniny mohou být provázeny život obrovskou krevní ztrátou.
Krvácení, ke kterému dochází při uzavřené zlomenině, může být podobně masivní, jen nevidíme důsledky hned. Svaly stehna v takovém případě mohou pojmout až dva a půl litru krve, pánevní oblast i pět. Dospělý muž má zpravidla 5 až 6 litrů krve v těle, přičemž ztráta více než poloviny objemu je smrtelná.
Stav, kdy dojde k poranění dvou tělních systémů, které má za následek ohrožení na životě, nazýváme polytrauma. Hlavní snahou je vždy co nejdříve zastavit zevní krvácení, ošetřit tenzní pneumothorax a zajistit podporu životních funkcí – vědomí, dýchání a krevního oběhu. Klíčový krok je rychlý a šetrný transport zraněného do traumacentra k dalšímu ošetření.
V první fázi se provádí pouze nezbytné chirurgické ošetření – zástava vnitřního i vnějšího krvácení, zástava kontaminace z perforované trávicí trubice a stabilizace zlomenin pánve či dlouhých kostí. Péče pokračuje na intenzivním lůžku doplněním cirkulujícího oběhu, úhradě ztrát krve, zajištění adekvátní ventilace, podáváním léků tlumících bolest. Definitivní chirurgické ošetření poraněných tkání a kostí se provádí později.
Následuje dlouhá doba intenzivní péče a mnoha měsíců rehabilitace. Pacienti se často potýkají s úbytkem svalové hmoty, který je omezuje i v tak v běžném pohybu jako je chůze nebo sezení. Rychle se fyzicky vyčerpají. Doprovází je psychické problémy a rychle nastupující únava. Zařazení do běžného života nebývá snadné.